Hjalmar Schacht

Dr. Hjalmar Schacht
Narození	22. ledna 1877 Tinglev
Úmrtí	3. června 1970 (ve věku 93 let) Mnichov
Místo pohřbení	Ostfriedhof
Alma mater	Kielská univerzita Pařížská univerzita Humboldtova univerzita Gelehrtenschule des Johanneums Mnichovská univerzita Lipská univerzita
Povolání	ekonom, bankéř a politik
Zaměstnavatel	Reichsbank (od 1923)
Ocenění	Zlatý stranický odznak
Politické strany	Německá demokratická strana (1918–1926) Národně socialistická německá dělnická strana (1934–1943)
Nábož. vyznání	protestantismus
Choť	Manci Schacht[1]
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hjalmar Horace Greeley Schacht (22. ledna 1877 Tingleff – 3. června 1970 Mnichov) byl německý ekonom, bankéř a politik.

V roce 1918 spoluzakládal Německou demokratickou stranu. V době Výmarské republiky působil jako měnový komisař a prezident Říšské banky (od roku 1923 do roku 1930). Patřil mezi tvrdé kritiky reparací, jež muselo Německo splácet po 1. světové válce. Ačkoliv nikdy nebyl členem NSDAP (měl nicméně status čestného člena), výrazně se podílel na financování této strany, zvláště v letech 1930 až 1932. Měl podíl na Hitlerově nástupu k moci, když se stal jedním z iniciátorů petice průmyslníků, která byla určená prezidentovi Hindenburgovi, a jež žádala Hitlerovo jmenování kancléřem. Od března 1933 znovu působil jako šéf Říšské banky, v letech 1935 až 1937 jako ministr hospodářství nacistické vlády a ministr bez portfeje v letech 1937 až 1943. Jako ministr hospodářství prosazoval snížení výdajů na armádu a zmenšení zásahu státu do ekonomiky.

V létě 1938 nesouhlasil s plánem kancléře Adolfa Hitlera vojensky zaútočit na Československo, a začal se stýkat s podobně smýšlejícími důstojníky a politiky. Dohodli se, že pokud by byl rozkaz k útoku opravdu vydán, provedou státní převrat a Hitlera sesadí.^[2] K válce ani převratu nedošlo, protože se československá vláda 30. září 1938 rozhodla přijmout podmínky Mnichovské dohody.

Zatímco Schacht byl vychvalován za svou roli v německém „ekonomickém zázraku“ (veřejné zakázky), sám se stavěl negativně vůči Hitlerově politice vyzbrojování Německa, neboť to narušovalo německou ekonomiku. Jeho názory ho přivedly ke sporům s Hitlerem a především s Hermannem Göringem. V lednu 1939 byl propuštěn z funkce prezidenta Říšské banky. Zůstal jako ministr bez portfeje a pobíral stejný plat až do konečného propuštění z vlády v lednu 1943.

V roce 1944 byl Schacht zatčen gestapem po pokusu o atentát na Hitlera 20. července 1944, protože údajně měl kontakt se spiklenci. Následně byl internován až do konce Třetí říše v koncentračních táborech Ravensbrück, Flossenbürg a v závěru války i v Dachau. V posledních dnech války byl jedním ze 134 speciálních vězňů, kteří byli přepraveni SS do „Alpské pevnosti“ do Niederdorfu v Jižním Tyrolsku, kde byli 30. dubna 1945 ponecháni svému osudu.

Byl jedním z obžalovaných v Norimberském procesu, z něj ale v říjnu 1946 vyšel osvobozen.

V roce 1953 založil soukromý bankovní dům v Düsseldorfu. Mimo jiné radil rozvojovým zemím v oblasti ekonomického rozvoje.